Úsměvy

PŘÍTEL

Půvabné a symbolické: dva protiklady z říše rostlin - popínavá růže a hranice polen. Růže nádherná, okouzlující, něžná, pohladí u srdce každého kolemjdoucího. Vyschlá polena - poražený a rozřezaný strom čekající na spálení. Bez polen by však růže nepřežila. Poskytují šplhajícím úponkům růže oporu a současně ji chrání zezadu před větrem. Zafouká-li silný vítr z přední strany, růži nezlomí, jen ji silněji přitiskne k naskládanému dřevu.

Přátelé a kamarádi se nevybírají podle toho, jak jsou krásní, usměvaví nebo co vše nám naslibují. Skutečný přítel se vybírá podle činů. Nemusí být krásný, ale měl být oporou v době nouze. Učte své děti, že opravdový přítel je ten, který Vás drží za ruku, ale přitom se dotýká Vašeho srdce. Stejně jako se polena dotýkají šlahounků růže a umožňují ji tak zářit na slunci v plné kráse. 

Přeji Vám i Vašim dětem, aby Vás i je vždy nějaký opravdový přítel životem doprovázel. Setkání s takovým člověkem pak pokaždé úsměv na Vaší tváří vykouzlí.

DOBA KOVIDOVÁ

Život během pandemie připomíná jízdu tunelem. Epidemiologická opatření nás omezují a tvoří pevné stěny. Další auto téměř nepotkáte, obdobně prořídla přátelská setkání i pracovní vztahy. Záře reflektorů osvětluje cestu pro bezpečné projetí tunelem bez nehody. Stejně tak nás chrání efekt hygienických opatření, aby jsme bez nehody propluli epidemií.

Děti se však změnily. Jsou vážné, tiché, dospělé. Za poslední měsíce vyzrály sociálně o několik let. Ptám-li se dříve arogantního lumpíka: " Na co se těšíš?" Zahledí se zasněně z okna a odpoví: " Na září, na školu."  Není sám, takových dětí vidím denně několik. Počátek školního roku děti vnímají jako pomyslné světlo na konci tunelu. Držme si všichni palce, aby tomu skutečně tak bylo a do života dětí se vrátily bezstarostnost, radost a smích.

KUDY -TUDY DO POHÁDKY

Óóóu...jako v pohádce...před týdnem skončily Shakespearovy slavnosti: teplá letní noc, hrad svátečně ozářen lucernami, tajuplná atmosféra středověku se z jeviště přelévá mezi diváky, dvakrát 60-80 minut nepřetržitého smíchu a to vše zahaleno do stříbrného měsíčního svitu úplňku. Nezapomenutelný zážitek pro dospělé a pro děti ještě mnohem více. 

Na podobných akcích je nejkrásnější, jak spojují generace. V publiku uvidíte desetileté děti i osmdesátileté seniory. A všichni se dobře baví. Je jedno jestli jde člověk s rodinou, přáteli nebo někdo i sám.  V hledišti všichni splynou. Vzniká tu esence vzájemně sdíleného prožitku a sounáležitosti, která je téměř hmatatelná. Všichni vypadají bezstarostně, šťastně se smějí, lidé jsou uvolnění a spokojení.

Dopřejte si občas úplné vysazení se sváteční atmosférou. Pro regeneraci psychických sil je to důležité.

KOUZELNÁ TŮŇKA

Tajuplné zákoutí zklidňuje a harmonizuje. Malebný snímek byl pořízen minulý týden Na Mlýně pod hukvaldským kopcem. Kdopak asi v mlýnském kole přebývá - zakletý žabí princ nebo vodní skřítkové? Je obdivuhodné, jak někteří lidé dovedou vykouzlit krásu i ze staré zarostlé tůně. Pohled na ni, šepot zurčící vody a osvěžující kapičky vody v ovzduší pohladí každého u srdce.

Okolí člověka ovlivňuje, jeho chování, pocity, emoce, vnímání i celkové nastavení. Působí na všechny jeho smysly. Učte své děti krásu nejen vnímat, ale aktivně ji vytvářet. Pobaví se, zrelaxují a výsledek potěší je samotné i ostatní. Schopnost budovat harmonii a soulad postupně přejde i do jiných oblastí, včetně mezilidských vztahů. Vaše děti budou v životě spokojenější, vyrovnanější. V jejich společnosti se lidé budou cítit uvolněně jako u malebné tůňky na obrázku. A jejich přítomnost bude v okolí podvědomě vyvolávat úsměv.

ZAMILOVANÝ OSLÍK

On + ona a třetí na cestě. Není náhoda, že pan Oslík stojí mezi svou vyvolenou a frekventovanou silnicí. Chrání partnerku - je to instinkt, příroda je moudrá. Kdykoliv někdo projde, oslík zvedne hlavu, zastříhá ušima a vyhodnotí situaci: sklopí hlavu a pase se vklidu dál nebo se napřímí, celý povyroste, vycení zuby a dva tři kroky popojde blíže. Je dojemné, jak se taťka oslík o svou milovanou a budoucího potomka stará.

O vztahy se musí pečovat. O ty partnerské i přátelské. Někdy dává do vztahu více jeden, pak zase druhý. Vzájemný vztah  mezi lidmi často okouzluje svou krásou, zahřívá něhou a teplem vzájemného porozumění,  vytváří podmínky pro psychickou rovnováhu, ale je křehký a zranitelný. Musí se chránit před okolním větrem a zalévat něhou a pozorností stejně jako květina vodou a živinami. Jinak uvadne. 

Přeji, ať Vaše  vztahy jen kvetou - a to ve všech oblastech života.

Všichni máme v životě šťastná a méně šťastná období. Někteří z nás to mají těžší než ostatní. A pak jsou lidé, kteří si sami zvolí tu těžší cestu ve jménu ideálů, vyšších mravních hodnot. 

Často jsou to lidé skromní, chovají se tiše, splývají s davem. Setkala jsem se s člověkem - vojákem z Afgnistánu. A on mi řekl" V Afganistánu mi umřel kamarád, sloužili jsme spolu 6 let... a lidem vadí státní pohřeb..." Odmlčel se, podíval se mi do očí a řekl: "Víte, já to dělám, protože mám svoji zemi rád...všichni, co tam jsme, máme rádi svoji zem..." Všechno kolem najednou ztichlo a nebylo pochyb, že je to přesně tak, jak říká.

Ne každý z nás může být hrdina a není-li, není to ostuda. Podobní lidé, hrdinové, jsou i v jiných oborech. Nevidíme je, protože jsou skromní a nenápadní, nestojí o slávu. 

Skláním se před nimi a dovoluji si přidat link na písničku, která ve mě probouzí radost. Snad vykouzlí úsměv na tváři i Vám.

CESTA MÁ...

Cesta domů - lesní podloubí plné okouzlujících scén a překvapení. Rozpustilé větvičky stromů mávají na pozdrav a nechávají problesknout zářící sluneční paprsky. Občas přes cestu přeběhne zajíc nebo se na krajnici objeví veverka, počká, až auto zpomalí a ladně přehopsá na druhou stranu. I tato cesta má však své stinné stránky: hned na začátku Vás vítá nápis "Vozovka v havarijním stavu", o rizicích průjezdu napoví i neoficiální název "Alkoholstrasse" a v zimě Vám na pozdrav o auto jemně cinkají větvičky stromů prohýbajicí se pod nánosem čerstvého jiskřícího sněhu.

Vlastní cesta má i přes úskalí vždy své kouzlo. Učte své děti, že je jen na nich, pro jaké řešení a cestu se v životě rozhodnou. Bude-li jejich volba příliš náročná, mohou se vrátit, změnit názor a jít jinou cestou, volit jiné řešení. Měly by však vědět, proč se tak rozhodly, měly by za svým názorem stát a nebát se ho otevřeně říct.

Dopřejte svým dětem, ať si kouzlo vlastní volby vychutnají. Až je budete pozorovat,budou mít na tváři úsměv ony i Vy.

"KDO NEPOCÍTIL RAN, SE JIZVÁM SMĚJE." - W. Shakespeare

Původně zde měl být optimisticky laděný příspěvěk o právě probíhajících Shakespearovských slavnostech. Při psaní mne však oslovil citát v úvodu. Jeho myšlenka je silná a nosná. I úsměvem a smíchem může člověk ublížit, byť neúmyslně.

Obracím se na Vás s prosbou, s prosbou za ty, kteří mají nějaké trápení, zdravotní problém nebo handicap. Pokud člověk sám něco neprožil, nemůže posoudit, jak moc se ten druhý trápí a jak moc je jeho život omezen. Každý člověk se snaží nějak svůj handicap překonat nebo kompenzovat. Rádobyvtipnou poznámkou nebo povzbuzující bagatelizací ho srážíte k zemi. Často ani netušíte, jak hodně můžete ublížit.

Většina psychických problémů, přestože nejsou viditelné,  má biologickou a biochemickou příčinu. Člověk je nemůže potlačit pouze vlastní vůlí, stejně jako nemůže vůlí ovlivnit např. nedostatek insulinu u cukrovky. Psychická bolest, včetně deprese a úzkostných stavů, může být někdy horší než ta fyzická. Prosím Vás, važte pečlivě slova o zdravotních potížích, které jste sami nezažili. Přestože se na Vás ten druhý usmívá, nenamená to, že ho Vaše slova nebolí. Děkuji Vám.

ZA POHÁDKOU

Snímek pořízený při dnešní noční procházce Hukvaldy. Všude se rozprotřelo hluboké ticho a tma, jen cestu k hradu vroubí zářící lampy. Mrholí, jemné kapičky šustí ve vzduchu a pokrývají vše kolem. Svěží vánek hladí po tváři, čechrá vlasy a rozechvívá listy stromů. A najednou se před Vámi vynoří pohádková chaloupka. Bydlí v ní malá víla, co před lidmi se skryla nebo snad Česílko schraňuje hrníčky pro neposlušné dušičky? Pár hrníčků na plotě vyčaruje z obyčejného domku kouzelnou chaloupku.

Fantasie, představivost je kořením života, někdy i pohonným motorem. Bez ní by byl život velmi jednotvárný a nudný, fantasie stojí na počátku každého vynálezu. Děti mají představivost mnohem více rozvinutou než dospělí. S přibývajícími životními zkušenostmi ustupuje do pozadí. Nechte své děti ji rozvíjet, jejich život bude pestřejší, krásnější. Ponesou si životem úsměv na tváři.

Přeji, ať je  pro Vás fantasie Vašich dětí kořením života.

POSLÁNÍ RODINY

Snímek je focený z vrcholu Sareis nad Malbunem v Lichtnštějnsku. Mohutné hory semknuté okolo údolí vyvolávají asociaci rodiny. Vrcholky hor chrání údolí před mraky a blížící se nepřízní počasí. Zpomalují nástup bouřek, vichřice, ale všechny mraky zastavit nedokáží. Na snímku je vidět stíny oblaků postupně padající i na údolí. Stejně tak rodiče a všichni, kdo se podílejí na výchově, by měli děti chránit před nepřízní osudu a měli by zpomalit, zmírnit nástup negativních vlivů okolí. Dítě potřebuje na dozrávání čas, lásku a klidné rodinné zázemí. V dospělosti pak bude dostatečně silné a zvládne "bouře a vichřice", které ho v životě potkají.

Není jednoduché při výchově odhadnout, kdy ještě dítě chránit a kdy ho naopak nepříznívým situacím vystavit. Přeji, ať se Vám daří tuto hranici najít. Určitě Vás potěší a budete mít úsměv na tváři, až uvidíte, jak se Vaše dítě s potížemi a starostmi umí vypořádat.